CZK
Všichni jsme si vědomi nebo alespoň máme tušení, co bychom měli konzumovat, abychom zhubli. Existuje široký konsenzus o principu rozumné stravy, což potvrzují i různé průzkumy. Naše neúspěchy v dietách však nepramení z náhodné konzumace čokolády či jiných nevhodných potravin. Přesto si tyto potraviny volíme, a dokonce opakovaně.
Proč? Protože děláme jednu zásadní chybu, kterou můžeme odstranit.
Základem úspěšného hubnutí je schopnost připravit se na nepříjemnosti, které s sebou dieta přináší. Pro mnoho lidí, zejména těch s výraznou obezitou, může být dieta opravdu bolestivá. Obáváme se nepohodlí a trvalých omezení, stejně jako možnosti, že po krátkém období úspěchu opět nabídneme na váze. Tyto obavy jsou silné a reálné.
Skutečný problém spočívá v našem strachu z omezení, obzvláště pokud jde o jídlo, které máme rádi. Obáváme se, že omezení nám znemožní dietu dodržovat a způsobí, že se náš svět bez oblíbených potravin stane ještě méně přitažlivým.
Terapeuti se snaží snížit nepříjemné pocity svých klientů různými způsoby: komunikací, nasloucháním, vysvětlováním a povzbuzováním. Přesto je myšlenka diety, která by zásadně nezasáhla do našeho života a zároveň byla účinná, nerealistická. U většiny lidí s obezitou to prostě není možné.
Lidé se obecně snaží vyhnout situacím, které vyvolávají strach či nepříjemné pocity. Toto vyhýbavé chování však může vést k intenzivnějším a častějším negativním emocím, což paradoxně vede k přibývání na váze.
Existuje však řešení tohoto problému.
Jedná se o techniku zvanou expozice, která znamená přímé vystavení se obavám a strachům, často pod dohledem psychoterapeuta, což může být náročné, ale velmi účinné. Tato metoda vyžaduje spolupráci s odborníkem, aby pacienti mohli porozumět a změnit své myšlení a chování.
Nedávný výzkum ukázal, že 70 % lidí, kteří si přejí zhubnout, neplánuje využít služby odborníka, což může být jeden z důvodů, proč počet obézních osob v populaci stále roste. Převládá mylná a potenciálně nebezpečná představa, že hubnutí by měl každý zvládnout sám. Tento postoj může vést k tomu, že návštěva odborníka nebo psychoterapeuta je stále vnímána jako selhání, což je skutečně škoda.